Divadelní spolek Vicena Ústí nad Orlicí uvádí divadelní představení.

Premiéra v Malé scéně Ústí nad Orlicí, 4. listopadu 2022

Osoby a obsazení:

Alžběta, dcera Hanky, vrchní sestra/ Lenka Janyšová

Hanka/ Dagmar Tomášková

Lidka/ Květa Richterová

Máňa/ Marie Hellmuthová

Pavla/ Zuzana Průchová

Karla/ Lída Vrbická

Jarmila/ Jarmila Petrová

Klára, provozní Agropodniku/ Květa Venclová

Olina, dělnice v sušárně chmele/ Helena Lochmanová

Franta/ Bedřich Ducháček

Filip, majitel Agropodniku/ Petr Tomášek

Světla a zvuk/ Bohumír Džubej

Technická spolupráce/ Marie Bartošová a Antonín Puš

Kostýmy/ Soubor a Jana Zamazalová

Choreografie: Lída Vrbická

Režie, dramaturgická úprava a scénografie/ Alexandr Gregar

Inscenace je produktem „kovidové doby“, bohužel ještě neminulé. Původně ji režisér Alexandr Gregar v letech 2020-2021 chystal pro jeden pražský seniorský divadelní soubor, jenže zmíněné okolnosti plány zhatily – a ústečtí ochotníci, rovněž vesměs seniorského věku, se příležitosti chopili…

Dušan Sedlák napsal svou variaci na film Ladislava Rychmana a Vratislava Blažka Starci na chmelu (1964) jako půvabnou historku o plynoucím věku, který mění lidské plány, jak se tvrdí i v jednom bonmotu o Bohu, jehož lze takto rozesmát. Autor textu vytvořil originální námět, v němž využil i populárních písní Jiřího Bažanta, Jiřího Maláska a Vlastimila Hály, v inscenaci z nich ale zazní pouze fragmenty, vesměs a capela, jak si je mnozí dodnes pobrukují… Příběh seniorské výpravy na chmelovou brigádu je tak připomenutím běžícího času, který nezadržitelně uhání – aniž si všimneme, že jsme po cestě mnohé poztráceli a málo nám dochází, že jsme také i mnohé našli. Nejde o žádné drama, byť životní peripetie bývají mnohdy dramatické. Spíše jde o anekdotu, téměř „bakalářský“ příběh, který si pohrává se skutečností i vzpomínkami na mládí, na dobu „malin nezralých“, která se v budoucnosti potká s nečekanou realitou.

Pro režiséra je to „jubilejní“ desátá inscenace se členy ústeckého divadelního souboru, s nímž nastudoval mj. Daňkovu Vévodkyni valdštejnských vojsk (1986) či Slavkinův Špatný byt (1989), obě uvedené i na Jiráskově Hronovu, v dalších letech např. i Venclíkovu komedii Fucking Story (2006) či Nejstarší řemeslo od Pauly Vogel (2010), s Lenkou Janyšovou spolupracoval i hrál ve Stroupežnického Našich, našich furiantech (2017).